Jízda na Krétě
Pohodička.
Tak bych charakterizoval ježdění na Krétě. A to včetně hlavního města Heraklionu. Pravda, mnohdy není úplně jasné, kdo má přednost a na křižovatce je podivný guláš. Rychlost nikdo nedodržuje, silnice a nájezdy nejsou značené, nebo jsou, ale v řečtině. U chodníku stojí v zákazu zastavení auta ve trojstupu...na stopce dává přednost kdo? Ví bůh. Autobus má přednost všude. Turisté také. Courají kde je napadne a potkat turisty potmě v noci na silnici není nic příjemného.
Přesto se na Krétě jezdí v pohodě. Proč? Lidi jsou na sebe ohleduplnější. Když dorazí na křižovatku tři auta součastně, tak pořadí vjezdu určuje klakson. Jedna-dva-tři. Každý houkne a podle pořadí, kdy zahoukal pak disciplinovaně vjíždí do křižovatky.
Obdivuju, jak umí kréťan couvat. Jak rychle jede dopředu, tak rychle jede dozadu. Přitom telefonuje a volant drží jednou rukou. To vše na uzoučké cestě mezi domy a kolem ještě courají turisté. Přesto bezpečně a bez nadávání. Představa, že Čech v situaci, kdy přijede do zúženého prostoru sám a dobrovolně vycouvá bez vztekání a osobních ataků je pro mě skoro nemyslitelná.
Prostě u nás je provoz nervy drásající horror a na Krétě zábava. Škoda, že člověk nestíhá fotit během jízdy. Potkat třeba skútr obsazený tátou, mámou, dítětem a tchýní není výjimka. Navíc zřejmě tchýni zrovna stěhují, protože drží na noze obrovský kufr. Viděno na vlastní bulvy vv zácpě v Heraklionu. Kdo nevěří, ať tam běží